První zmínka
První písemná zmínka o obci Kaňovice se datuje v roce 1362, kdy byla obec nazývána "Canouicz", později též Kanyowicz, Kaniowicze. Místo, kde leží dnešní Kaňovice bylo osídleno již v době prehistorické, jak dokazují nálezy několika popelových jam a střepů z velkých nádob. Tyto nálezy však majitelé pozemků z neznalosti zničili a jámy zasypali asi v roce 1910. Při stavbě silnice z Kaňovice do Hřivínova Újezda byla na počátku 20. století odkryta prehistorická pec a na celém katastru bylo nalezeno několik bronzových předmětů. Nálezci je však zničili, nebo rozprodali, a tak se nezachoval ani jeden.
Výpis z kroniky do konce 19. století
Kaňovice se poprvé připomínají r. 1362 kdy patřily - nepochybně jen z poloviny - Mackovi z Kaňovic. Ten daroval r. 1371 uherskobrodským dominikánům les ležící mezi Kaňovicemi a Dobrkovicemi a r. 1374 pojistil na Kaňovicích věno své ženě Markétě. V roce 1376 získal od své příbuzné Kačny z Kaňovic polovinu vesnice, kterou dosud držela, zcelil tak ve svých rukou celé Kaňovice a držel je ještě v roce 1378. Krátce nato tento Macek, zvaný také Kaňovec, zemřel a jeho vdova Markéta prodala r. 1381 Kaňovice Vilému ze Štenberka a ze Zlína.
Štenberkové drželi Kaňovice dlouhá desetiletí, ale nakonec ves prodali r. 1466 Jiříkovi z Honbic. Nový pán držel také sousední Velký Ořechov, s nímž pak Kaňovice sdílely společné osudy. Syn Jiříka z Honbic vše po čase prodal, napřed Velký Ořechov a potom postoupil i ves Kaňovice s dvorem, mlýnem a krčmou Janu Onšíkovi z Bělkovic roku 1493. Onšíkové z Bělkovic vládli na Kaňovicích přes sto let.
Ves měla r. 1516 osm poddanských usedlostí, z jejich obyvatel se toho roku připomínají fojt Šimek a konšel Martin. Po Janu Onšíkovi převzal Kaňovice jeho nejstarší syn Anýz Onšík, po něm zdědili statky Kaňovice jeho tři synové Jan, Václav a Mikuláš. Po Mikulášovì smrti zdědila Kaňovice jeho sestra Kateřina Onšíková která vládla se svým manželem Petrem Skrbenským z Hříště v Kaňovicích a Březolupech. Oba tyto statky však prodali v únoru 1600 za 21 000 zlatých Bernartovi Janaurovi ze Strachnova.
Bernard Janaur Kaňovice převedl svému příbuznému Janu Bohuslavu Janaurovi, který Kaňovice prodal na jaře 1603 Janu st. Birštejnovi z Bojišova. Po jeho smrti r. 1606 zdědila Kaňovice jeho starší dcera Magdalena. V r. 1617 držel Kaňovice Benedik Palašti z Kasejova a jeho žena Alžběta Zayrová, pánové na Slavičíně. To je poslední zpráva o držitelích kaňovického statku.
Pravděpodobně už před Bílou horou byla ves Kaňovice přikoupena k luhačovickému statku. S jistotou víme, že inventář pořízený r. 1624 zaznamenává vrchnostenské objekty v Kaňovicích, dvůr a šenk a také rybník pod vesnicí.
Z písemné zmínky r. 1493 lze usoudit,že v Kaňovicích byl farní kostel a farář. Kostel se rozkládal v místech kde byl starý hřbitov, dnešní místo, kde se nachází kaple. Po třicetileté válce již není kostel zmiňován, pravděpodobně byl zničen a na postavení nového nebyly prostředky ani dostatečný zájem vrchnosti. Kaňovice byly spolu s okolními obcemi přifařeny k Velkému Ořechovu, po třicetileté válce nově přifařeny a přiškoleny do Pozlovic. Teprve roku 1783 byly Kaňovice přiděleny zpět k Velkému Ořechovu. Od r. 1850 do roku 1959 spadaly Kaňovice pod soudní i politický okres Uherský Brod. Jednotřídní škola byla zřízena obcí r.1902.
